1. ROZHODNUTÍ

Rozhodnout se a nepochybovat. Ne že se pokusím, že uvidíme zda to půjde - takto to rozhodně nefunguje. Prostě to tak udělám, a hotovo. A udělám to proto že chci já, a protože to je to nejlepší, co pro sebe můžu udělat.

2. ZDRAVÉ SEBEVĚDOMÍ

Udělám to ze svého rozhodnutí, a jen a jen pro sebe. Ne proto že mi to někdo říká. Ne proto že to po mě někdo požaduje. Ne. Dělám to jen a pouze pro sebe, a také si do toho nenechám od nikoho mluvit. Stejně jako jen já sám rozhoduji o tom, co sním, a co ne. Zde je jistá míra sobeckosti na místě.

3. DŮSLEDNOST A SEBEKÁZEŇ

Hubnutí je jako mozaika, a stejně jako mozaika se skládá ze střípků, a váha se skládá z gramů, tak i hubnutí se skládá z malých krůčků. Proto je důslednost a vlastní disciplína velmi důležitá. Vše co zkonzumujeme důsledně vážit a zapisovat. Jen tak získáme představu o tom co, a kolik toho vlastně jíme. Teprve když tohle víme, můžeme s tím pracovat.

4. SPRÁVNÝ POHLED

Správný pohled na věc je také velmi důležitý. Např. když odmítneme nabízené "nezdravé" jídlo. Otázka zní: Proč jsme toto jídlo odmítli? A co jsme si tím způsobili? Pokud máte pocit, že jste si něco odepřeli, že jste se o něco ochudili, je to špatně. Správný pohled je takový, že jste pro sebe vykonali něco velmi dobrého, a nikoli proto že se někde píše, že "je to správné", ale proto že to byla vaše svobodná vůle, a vy jste tak dobří a tak silní, že jste dokázali odmítnout, a udělat tak další úžasný krůček k svému cíli, a být na to náležitě hrdí.

5. REŽIM

Hubnutí je běh na dlouhou trať. Proto je režim velmi důležitý. Režim, v našem případě zdravé stravovací návyky, které se snažíme si osvojit, jsou vlastně takové koleje, po kterých jedeme ke svému cíli. A pokud se stane že vybočíme, až už plánovaně, či neplánovaně, i to se může stát, jsme jen lidé, důležité ale je, se co nejdříve do svého stravovacího režimu vrátit, a bez výčitek pokračovat, jako kdyby se nic nestalo. A pokud to není moc často, tak se také nic nestane. Tvrdé odpírání si až do krajnosti, a následné vyžrání celé ledničky, opravdu není ta správná cesta.

6. VĚDOMÉ PORUŠOVÁNÍ BEZ VÝČITEK

I hřešit je potřeba. Zejména naše psychika si to žádá. Disciplína je fajn věc, ale nic se nemá přehánět, takže občasné porušení je nutné. Není nic horšího než výčitky a pocit ochuzení. Že už nikdy v životě neochutnám čokoládu? dort? alkohol? koláče?...tak tenhle pocit neunese nikdo, byť by měl vůli sebevětší. To už není sebekázeň ale masochizmus. Takže občasné dopřání si toho co máme rádi, je také potřeba, jen je potřeba si to naplánovat, a vsadit do svého jídelníčku, a hlavně v malém množství. Jde nám přece o chuť.  Tím své skryté vášně uspokojíme, abychom mohli ve svém úsilí pokračovat. Jedině tak se z toho nezblázníme.

7. ODMĚNA A MOTIVACE

Ne nadarmo se říká, že ani kuře zadarmo nehrabe, tak i hubnoucí člověk potřebuje nějakou tu odměnu za své úsilí, a to nejen číslo na váze. Dobrou odměnou a zároveň motivací může být nové a samozřejmě menší oblečení. A zjištění, že už na sebe seženu v "normálním" obchodě, že už nemusím do nadměrek, je prostě parádní pocit. Pak si okolí začne o to více všímat že se s vámi něco děje, což vám opět o kousek zvedne sebevědomí. A věřte, že to funguje i u mužů, a to je potom motivace. Prostě za každou námahu, je třeba si dopřát něco pro radost.

8. POHYB

Pohyb, pohyb a zase pohyb. Je to staré, je to omleté, ale je to pravda. Hýbat se je třeba. Já vím, také jsem říkával: "Jak se mám hýbat, když se nemůžu hýbat. Když to nejde." Stejně jako v jídelníčku, tak i v pohybu se na to musí jít po malých krůčkách. Není to zase tak dlouho, když jsem po 100 metrech hledal lavičku k odpočinutí, a tričko jsem stejně často mohl ždímat. Ale nepřestal jsem, a najednou to bylo 300 metrů bez odpočinku, pak kilometr, ano pokaždé s propoceným trikem, ale začalo to jít. Dnes pro mne 10 nebo 15 kilometrů není problém, a ten kilák který jsem nebyl schopen ujít, dnes uběhnu. Pokud jde o druh pohybu, tak obézní člověk, který sotva chodí zas tak moc na výběr nemá, takže doporučuji rozhodně chůzi. Prostě choďte, a až nastane okamžik, že by šlo i něco víc než jen chodit, určitě to poznáte. Pak si každý může najít to své, co by ho bavilo. A proč? No prostě protože už to jde!

9. VESELÁ MYSL

Není nic horšího, nežli pocit utrpení z toho, že dělám něco co je mi nepříjemné, když mám pocit že se týrám a.t.p. Tak to přece není. Když hubnu, činím sobě dobře, a vidím li výsledky, tak vítězím, těším se jak mi to půjde dál. Z toho mám přece radost. Když jsem si dopřál plánované vybočení a dokázal se vrátit do režimu, to je přece báječné. Už jsem zhubl tolik a tolik, jsem prostě dobrý, jsem na sebe hrdý. Když poprvé opět doběhnu autobus, to je přece větší sportovní výkon, než leckterého olympijského běžce, protože on s mojí váhou by neudělal ani pár kroků. Prostě být pozitivní, a brát vše zvesela, je téměř polovina úspěchu.

10. VYDRŽET

Dostat se do okamžiku, kdy si řeknu: už jsem zhubnul dost, a už si zase můžu dopřát co hrdlo ráčí, a taky hýbat už se nemusím, protože už jsem hubený, je nejkratší cestou k pořádnému jo-jo efektu. Zde se usnutí na vavřínech nevyplácí, nehledě na zmařené úsilí, a další šok pro organismus, natož co to potom udělá s psychikou. Hubnutí, a změna životního stylu je věc ne na chvíli, ne na rok, ale napořád. Vydržet, v tomto případě znamená doslova doživotně, tedy pokud se nechceme znovu dívat na oteklého tlusťocha v zrcadle.

Kdo chce, hledá způsoby,

kdo nechce, hledá důvody.

a dodatek?

Hledání důvodů, proč to nejde,

zabere často mnohem víc času,

než prostě jít, a udělat to.

Nepromarněme život vymýšlením důvodů, ale žijme ho.